Franta Kocourek – televizní dokument o našem populárním rodákovi
Ve dnech, kdy brněnská Kometa po téměř půlstoletí úspěšně bojovala o svůj vítězný titul v hokejové extralize, proběhl na 2. programu ČT ve 21 hodin pořad „Král železa a smíchu FRANTA KOCOUREK“.
Ranní upoutávka na ČT2 v týž den, kdy uvedli tvůrci pořadu film o Frantovi Kocourkovi, mě večer přišpendlila ke křeslu a já jsem s napětím očekával, co zajímavého se dozvím. Bylo toho dost, co jsem dosud nevěděl, přesto o ověření pravosti informací jsem si sjednal schůzku se svým kamarádem Frantou Kocmanem, který se po dlouhá léta stýkal s Frantou Kocourkem a byl jeho asistentem při veřejných vystoupeních. A nejen to, byl i bezprostředně přítomen jeho náhlé smrti v roce 1991. V Kocmanově prodejně nábytku v nákupním centru Vysočina je již dlouho malé soukromé muzeum věnované tomuto silákovi. Myslím, že lepšího komentátora a glosátora televizního, částečně hraného dokumentu o Frantovi Kocourkovi jsem nemohl sehnat. Já osobně jsem Frantu Kocourka blíž nepoznal, tudíž jsem musel při psaní tohoto článku spoléhat na serióznost televizních tvůrců a paměť Franty Kocmana.
Přes veškerou snahu o vytvoření pravdivého obrazu o Frantovi Kocourkovi nepodařilo se televizi vyhnout se stereotypně se opakujícím fámám či polopravdám. Franta Kocourek byl skutečně řečkovický rodák, od svých dětských let však s rodiči žil v Králově Poli na Poděbradově ulici. Do školy chodil na Košinovu ulici a byl (to mám ověřeno i z jiných zdrojů) třídním bavičem a téměř třídním maskotem. Franta hovořil běžným jazykem Královopoláků a Řečkováků a hantec, který mu je přisuzován jako spolutvůrci, se vyvíjel na Starém Brně, kde bylo historicky nejsilnější německé osídlení. Že z něj Franta leccos později převzal, to ano, ale hantec již tehdy tvořili jiní.
Franta do Řečkovic pravidelně dojížděl na zdejší hřbitov, kde měl pochovány rodiče. Maminku měl velice rád a nosil jí na hrob vždycky květiny. V Řečkovicích měl i pár blízkých i vzdálených příbuzných - strýců Kocourků - Emila, Frantu, Józu a Lojzu, se kterými se kolem roku 1968 scházel na Hapalce ve Štěpánkově hospodě, ( U Skoby, jak se tehdy hostinci říkalo). Tam taky Franta Kocourek uspořádal Mistrovství Evropy ve lhaní. Návštěvnost v lokále znatelně rostla. Tam taky se s Frantou Kocourkem můj kamarád František Kocman blíž seznámil. Pravidelně se pak scházeli i s dalšími přáteli u piva a opékání jehňat. Franta Kocourek měl výjimečnou charakterovou vlastnost – velmi rychle dokázal zaujmout společnost a každý její člen měl brzy pocit, že je Kocourkovým nejlepším kamarádem. To se ostatně dodnes projevuje při rozhovorech s pamětníky. Těch skutečných kamarádů však zas tolik nebylo. Dobré kontakty Franta Kocourek udržoval se svými kamarády Řeky, jichž v Brně žil tou dobou značný počet.