Dnes jsem navštívila mateřskou školku na samém konci Mokré Hory na ulici Tumaňanova. Školku vede již osmnáctým rokem paní ředitelka Monika Hofírková.
Dobrý den, paní ředitelko, připadl mi milý úkol připravit s Vámi rozhovor do seriálu "Na kus řeči s...". Sama bydlím ve stejné ulici, ale protože jsme zde začali bydlet, až když naše dcera dávno odrostla školkovému věku, tak školku znám především zvenčí a z krátkých návštěv při volbách. Velmi se proto těším, co vše se o naší mokrohorské školce dozvím.
Vím, že školku začaly navštěvovat první děti v květnu 1961. Je to tedy školka s historií dlouhou téměř 57 let. Můžete nám něco z této historie přiblížit?
Ano, ve staré kronice se můžeme dočíst, že slavnostní otevření mateřské školy se konalo za účasti zástupců kraje, města a široké veřejnosti dne 30. 4. 1961 v 15 hodin a vyučování bylo zahájeno 10. 5. téhož roku. V kronice se dále píše, že nastoupilo celkem 30 dětí, z toho 21 chlapců a 9 dívek. Ředitelkou se stala paní Vlasta Šedivá, dále zde pracovala učitelka paní Marie Proxová a stravování měla na starost paní Zdenka Hořavová. Stavba školy byla provedena za pomoci občanů, kteří zde přiložili ruku ke společnému dílu v Akci Z. Výkopové práce začaly v roce 1958. Školu tehdy navštívila také redaktorka p. Hlaváčková a uveřejnila v Brněnském týdeníku článek, který začínal slovy: „Malebný pohled do svěží zeleně, luk a lesů se otevírá z kopečka na kraji Mokré Hory. Dobře si kdysi dovedli vybrat brněnští velkoobchodníci Vichr, Lidl a další, kteří si tu postavili honosné vily. Ideální prostředí by bylo pro ozdravovnu nebo sanatorium. A právě zde stojí nyní nová, krásná budova mateřské školy.“
Naše mateřská škola byla postavena skutečně na moc krásném místě a je obklopena přírodou, což je velké plus. Již dvakrát jsme také oslavili její narozeniny, a to padesátiny a pětapadesátiny, kdy jsme měli dny otevřených dveří, výstavy fotek, prací dětí, kronik, vystoupení na školní zahradě atd. Prostě jsme měli takový pěkný den.
Je to vlastně několik generací dětí, které tuto školku navštěvovaly. Pozorujete, že se něco zásadně změnilo?
Za ty roky se zde již vystřídalo skutečně hodně generací dětí, a nyní k nám už vodí děti rodiče, kteří sem také kdysi chodili a kteří občas vzpomínají, jaké tu to bylo. Určitě se toho změnilo hodně, to by myslím dalo i na další rozhovor ☺. Lidé dříve měli k sobě tak nějak blíž, a co je hlavní, žili více v poklidu, a hlavně pomaleji. I přes všechny moderní vymoženosti je ta naše doba nějak příliš hektická a také zrychlená a má to dozajista dopad na nás všechny, a samozřejmě i na děti. Často všichni kolem sebe slýcháme: „Nemám čas…,“ ale myslím si, že to nejdůležitější je udělat si právě ten čas na svoji rodinu, na sebe a také na naše děti. Jinak děti byly a stále jsou bezprostřední, upřímné, dobrosrdečné a dokáží nás dobíjet svojí nezdolnou energií, a co jim zůstává, je i to, že si prostě chtějí hrát a být samy sebou. V této souvislosti se mi velice líbila slova Jaroslava Duška o tom, že když byl malý, tak moc rád jen tak „bloumal“, a že nám všem v dnešní době tak trochu to „bloumání“ chybí.
Pamatuji se, že když jsem navštěvovala jinou školku sama, tak jsme my děti měly rády, když jsme občas měly povoleno jít do skladu starých hraček a mohly si s těmi nepoužívanými, vyřazenými hračkami hrát. Našli jste i zde nějaké "poklady"?
Jistě, tyto „poklady“, jak říkáte, mají duši a také svoji historii. Ve školce ještě teď pár takových hraček máme, např. staré kovové „kolobrndy“, které sice už vyšly z módy, ale jsou ještě po těch letech funkční. Také staré kočárky a panenky a různé dřevěné hračky nadále plní svoji funkci. Bohužel děti před těmito hračkami v dnešní době dávají přednost elektronice, a je u nich méně rozvíjena hravost a fantazie.
Můžete nám prosím současnou školku představit?
Naše mateřská škola Paraplíčko má v současné době dvě oddělení, Sluníčka a Kapičky, a v každém je zapsáno 25 dětí, takže kapacita je celkem 50 dětí. Mateřská škola byla rozšířena o další třídu v rámci přístavby, která byla zahájena v létě roku 2012. Kolektiv zaměstnanců je stálý, a téměř všichni jsou tzv. místní, což je pozitivní. Jsme celkem čtyři učitelky, do tohoto počtu se řadím i já, ředitelka plus učitelka v jedné osobě. Všechny jsme kvalifikované s dlouholetou praxí ve školství. Také nesmím zapomenout na dvě zaměstnankyně v provozu. Starají se s láskou a úsměvem o to, aby vše fungovalo tak, jak má. Vždy jsou ochotné s čímkoli pomoci. V letošním roce nám také pomáhají dvě asistentky, a to je veliká výhoda. V září nastoupily nové děti, některé i ne tříleté, takže to bylo docela pro všechny náročné. Jsme taková trošku mezinárodní školka. Máme tady děti syrské, bulharské, ukrajinské, slovenské a maďarské národnosti, nově také jednoho přistěhovaného chlapce do Mokré Hory z Nového Zélandu. Ale děti si velice rychle na všechno zvykají a cítí se u nás, alespoň doufám, i přes jazykové bariéry dobře. Snažíme se pro to dělat maximum, aby tomu tak bylo. Důležité je vytvořit klidnou a pohodovou atmosféru k tomu, aby k nám děti chodily rády a aby jim v naší školce bylo dobře.
Co dětem školka Paraplíčko nabízí za aktivity, zájmové kroužky?
Určitě máme různé aktivity, tak jako v ostatních školkách, i když kroužky bych to nerada nazývala. Děti společně s námi mohou navštěvovat např. solnou jeskyni v Kuřimi a plavání na Ponávce. K nám do školky také zveme různé umělce (divadla, hudební vystoupení, výukové programy, kouzelníka atd.) Několikrát do roka s dětmi jedeme na zajímavé výukové programy, koncerty a výstavy. Jinak v rámci výuky se snažíme dětem předat různé schopnosti a vědomosti, které máme. Jedna paní učitelka je tzv. dobrá v dramatice a tanci, a již několikrát se s dětmi úspěšně účastnila vystoupení mateřských škol nazvaného Mateřinka a za účasti rodičů Mezinárodního dne tance v Nedvědici. Druhá paní učitelka je hudebně a výtvarně nadaná, inspiruje a motivuje ostatní. Další paní učitelka se věnuje keramice, účastní se s dětmi soutěže Brněnský hrnek a organizuje společná tvoření s rodiči a dětmi. Nabízíme dětem od všeho trochu, aby se všestranně rozvíjely. Daří se nám také spolupráce s rodiči, která je založena na vzájemné důvěře, respektu a pomoci. V letošním roce budeme také čerpat finance z projektu, a tak máme v plánu uspořádat pro rodiče zajímavá setkání a besedy na různá témata. Každoročně organizujeme společný Martinský lampionový průvod po Mokré Hoře. Několikrát do roka zveme rodiče na různá tvoření. Je milé, když se těchto akcí účastní i školáčci, kteří si tak zavzpomínají na chvíle, kdy naši školku navštěvovali. Před Vánocemi se vždy sejdeme a naladíme se na adventní čas. Vydařená byla také akce ve spolupráci s panem Vlčkem, výtvarníkem a sochařem, Panovníci a panovnice očima dětí, kdy jsme uspořádali společnou výstavu výkresů dětí a vznikla zajímavá sada pohlednic. V těchto výtvarných aktivitách pokračujeme s panem Vlčkem i nadále.
A ještě nesmím zapomenout na dvě zajímavé aktivity. Ta první je zapojení již třetím rokem do projektu Malý zahradník (pouze dvě MŠ z Brna). Partnerem projektu jsou společnosti Plastia a Agro. Každým rokem nám zasílají zdarma různé potřeby pro zahradničení. Minulý školní rok jsme si s dětmi ze semínek vypěstovali rajčata, která si děti přesadily do květináčů právě od firmy Plasita a odnesly domů, aby se o ně staraly i přes léto. V minulých letech jsme pěstovali také zeleninu na polévku, ředkvičky, jahody, salát… Druhá aktivita je spolupráce s neziskovou organizací Gengel, která usiluje o uchování starých krajových a rodinných odrůd různých plodin. S dětmi se nám podařilo vypěstovat fazole, merlík všedobr a od jara máme také vysetou naťovou cibulku. Tyto aktivity s dětmi dělám ráda já, protože mě to baví, a také proto jsem před třemi lety absolvovala roční studium a zastávám funkci koordinátorky ekologické výchovy na naší škole.
To je jistě pro děti velmi zajímavé a přínosné. Vy však máte na starosti i běžný provoz a údržbu celé budovy. V roce 2012 proběhla přístavba školky. Jak náročné to bylo? Stavělo se vlastně za provozu…
Abych pravdu řekla, na toto období nevzpomínám moc ráda, protože to bylo pro nás všechny hodně, hodně náročné. Jak jsem již zmínila, přístavba byla zahájena v červenci roku 2012 a po kolaudaci v září 2013 začala fungovat druhá třída. Vše probíhalo za provozu, nemohli jsme s dětmi využívat školní zahradu, řešila se spousta problémových situací atd. Ale vše je již za námi, dopadlo to dobře, přístavba se povedla, líbí se, a to je důležité. Postupně se poté ještě dokončovaly terénní úpravy školní zahrady i prostor před školkou (výsadba, nový plot s brankou apod.) Je pravda, že jednotřídka měla svoje kouzlo, ale už jsem si zvykla, že jsme teď větší škola, a doufejme, že to kouzlo neztratila.
Máte nějaké další plány ohledně budovy a prostor?
Plánů mám hodně, ale občas mám pocit, že na ně už nějak chybí energie. Čím dál větší administrativní zátěž nás všechny myslím v posledních letech docela zavalila.
Ale nyní již budova jako taková má téměř vše, co potřebovala vylepšit. Střecha je v pořádku (výměna krytiny v roce 2008), nová plastová okna (také v roce 2008), proběhla také rekonstrukce umývárny, WC pro dospělé (v roce 2009). Dále probíhaly opravy plotů, vjezd s novou bránou, výměna linoleí, kachliček, opravy sklepů, vybudování keramické dílny atd. Za těch dvacet let, co působím v této mateřské škole, snad nebyl rok, kdy se nic nedělalo! Ale co je ještě potřeba udělat, tak to je výměna již nevyhovujících herních prvků na dvoře MŠ. Toto se již řeší se zřizovatelem, takže se děti brzy dočkají. Už se moc těšíme.
Může Vám být v něčem nápomocen zřizovatel školky?
Samozřejmě, je nám nápomocen tím, že našel způsob, jak získat finance na tuto akci. Pan starosta Mgr. Marek Viskot osobně přijel s projektanty a na místě jsme si ujasnili, jak by to vše mělo asi vypadat. Musím podotknout, že v posledních letech se zřizovatel velice snaží vylepšovat školská zařízení v naší obci. Za to jim patří velké díky, protože budovy i jejich zahrady to moc potřebovaly.
Mokrohorská školka je zasazena v nádherné, přes 3000 m2 velké zahradě. Tu Vám asi některé školky závidí. Už jste mluvila o pěstování zeleniny. Jak zahradu využíváte dále?
Tato zahrada je skutečně veliká, a to také hlavně na údržbu. Docela rozsáhlý prostor je i před MŠ, kde je také pár herních prvků a nově osázený záhonek. Trávník také zdobí dřevěné sošky různých živočichů a hmyzí domeček. O dvoře jsem se již zmínila, tam bude probíhat výměna herních prvků. Potom je další část zahrady, kde máme vyvýšené záhony, domeček a různé dřevěné dekorace. Nechybí ani kompostéry. Tuto část zahrady stále dotváříme v přírodním duchu. Ve spolupráci s již zmíněným sochařem Patrikem Vlčkem, který má u nás ve školce již třetího syna, jsme společně s ostatními rodiči a také dětmi vybudovali hmatový chodníček a na jaře nám přibude dřevěný hudební nástroj dendrofon, také z díla pana Vlčka. Poslední část zahrady je sad, kde jsou staré odrůdy stromů a nově byly vysazeny nové stromky a nějaké bobulové ovoce.
Přijde mi, že v případě mokrohorské školky se stírá rozdíl mezi lesní a klasickou školkou. Z obou variant se bere vaše školka to nejlepší. Jak to vidíte Vy?
To nemohu posoudit, jestli je naše školka to nejlepší. Kousek od nás je lesní školka Sýkorka - a delší dobu již uvažuji o navázání nějaké bližší spolupráce s touto školkou. Při svém studiu jsem osobně navštívila pár zařízení tohoto typu a hodně věcí se mi tam líbilo. Je to rozhodně otázka vkusu a rozhodnutí rodičů, ale pobyt dětí v přírodě je myslím to nejlepší, co jim můžeme nabídnout, protože dost jsme se od přírody stylem života odtrhli.
Teď, jestli dovolíte, bych se zeptala na něco z Vašeho soukromí. Od společné známé vím, že bydlíte trochu netradičně, ale o to víc romanticky. Jaké je bydlení uprostřed lesů u rybníka v bývalém vlakovém nádraží?
Je to bývalé vlakové nádraží Jehnice a tento objekt jsme koupili na inzerát před 25 lety původně na rekreaci, ale již 20 let tam bydlíme natrvalo. Bydlení je tam krásné, klidné, hned za domem je les a před domem rybník, na vlak jsme si zvykli a já už bych rozhodně neměnila.
Protože jsem sama dříve učila, vím, že je to povolání psychicky náročné. Jak odpočíváte, nabíráte nové síly do další práce s dětmi?
Pro mě nejlepší odpočinek je taková moje zahradní terapie na zahradě, kterou jsem si postupně tvořila v přírodním stylu a v roce 2012 jsem získala i plaketu Přírodní zahrada, a z toho jsem měla a mám radost. Od minulého léta jsou na mojí zahradě také tři včelstva, a to je nový koníček. Chodím také na včelařský kurz, to abych včelkám co nejvíce porozuměla. Ještě taková moje vášeň je houbaření, a to dobíjím baterky v lese. S dětmi ze školky občas moji zahradu také navštívíme a jsem ráda, když se jim tady líbí. Samozřejmě se také s láskou věnuji svojí rodině, která mě v mých aktivitách podporuje.
S dětmi je často veselo, je však nutné je i vzdělávat a trochu i vychovávat. Zaměřujete se nějak speciálně na výchovu k slušnému chování? Přijde mi, že toho není nikdy dost.
To máte pravdu. Dětem je tuto dovednost potřeba vštěpovat už od malička. Ale je to někdy trošku problém i u dospělých. Dítě třeba hezky pozdraví, když někam přijde, a dospělý nic…Také úcta ke stáří je nyní docela ožehavé téma. Ve školce se snažíme dětem dát do vínku slušné chování hlavně naším příkladem.
V následujících téměř deseti letech se budou každý rok konat volby, tudíž se školka promění na dva dny ve volební místnost. Vnímají malé děti nějak tuto situaci? Ví od rodičů či od Vás, jak důležité je právo volit?
Volby se u nás ve školce konají vždy a pokaždé před jejich konáním si s dětmi povídáme a máme různé aktivity na téma „Kde jsem doma“. Děti toto vnímají pozitivně, některé samozřejmě jdou k volbám společně s rodiči a ve školce nám o tom povídají. Také vždy dělají společně s učitelkami výzdobu volebních prostor.
Na co se v nejbližší době těšíte?
Momentálně se nejvíce těším na jaro. Tehdy mám asi nejvíce energie a už se nemohu dočkat, až z úlu vyletí včelky, všechno se zazelená a já budu doma i s dětmi ve školce zase kutat v záhonku a budu spokojená. To potom vše zvládám tak nějak lépe☺.
Náš rozhovor se pomalu blíží k závěru. Myslím, že pro děti je radost tuto školku navštěvovat. Je něco, co byste chtěla dodat, popřípadě vzkázat rodičům?
Ráda bych poděkovala rodičům, kteří se angažují finančně, materiálně nebo prakticky. Většinou jsou to rodiče, kteří naši školku znají důvěrněji a mají s ní třeba i víceletou zkušenost. Také vzpomínáme s láskou na rodiče a děti, které již odešly do základních škol. Moc nás těší jejich návštěvy při našich společných akcích.
Paní ředitelko, moc děkuji za příjemné popovídání. A přeji krásné nejen jaro, ale i léto, podzim a zimu a pak zase dokola .
S paní ředitelkou Monikou Hofírkovou si povídala Dana Malíková