Ing. Jan Klement je vedoucí Oddělení životního prostředí ÚMČ. Tento sympatický chlapík s rozvinutým smyslem pro humor má už řadu let na starosti péči o zeleň, čistotu veřejných prostranství nebo opravy chodníků.
Pamatuji Vás na úřadě už od roku 2002 jako zkušeného zaměstnance, takže jste tady začal pracovat už dřív. Vzhledem k Vašemu věku mě napadá, jestli jste přímo ze školy nešel pracovat do Řečkovic na radnici.
Ale kdepak. I když by bylo bezpochyby krásné strávit celé mládí v úřadu, něco jsem zkusil již předtím. K mé průpravě se řadí projektování pozemkových úprav či podpora prodeje zemědělské techniky. Rád vzpomínám i na to, jak jsem v bílém plášti pečoval o pacienty psychiatrické léčebny.
Na dvoučlenné oddělení máte širokou agendu. Co vaše oddělení zaměstnává nejvíc?
Kromě péče o zeleň a čistotu komunikací jsou to opravy chodníků a účelových komunikací, výběr místních poplatků za zábory veřejných prostranství, psaní nejrůznější vyjádření a odpovídání na dotazy obyvatel. Popis všech činností našeho oddělení by přesahoval rámec vymezený tomuto rozhovoru. Zcela jsem se neodpoutal ani od někdejší práce zdravotníka – lidem zdravotně postiženým pomáhám vyřizovat vyhrazená parkovací místa.
Je vcelku známou skutečností, že dle zákona nemůže bez povolení pokácet vzrostlý strom ani jeho vlastník. Z čeho vychází tak přísné opatření, které v podstatě jde proti vlastnickému právu?
Pátrat po historii tohoto ustanovení, to by bylo vhodné téma na diplomku pro nějakého snaživého studenta. Bez povolení nebylo možné kácet stromy mimo les ani za komunistů, a nedivil bych se, kdyby kořeny této zásady sahaly ještě hlouběji. Nevím jistě, čím byl tehdejší zákonodárce veden. Jde asi o uznání, že stromy zlepšují klima i vzhled obydlených oblastí a poskytují útočiště dalším živým tvorům, a měly by tedy být chráněny i na soukromých pozemcích. Podotýkám ale, že toto zákonné omezení neplatí ve všech případech.
Jak se rozhoduje o kácení stromů v podmínkách naší městské části?
Jde-li o stromy na pozemcích města Brna, oficiální žádost o jejich kácení podává starosta po projednání v komisi životního prostředí, bezpečnosti a veřejného pořádku. O tom, zda kácení povolit, pak rozhoduje naše oddělení, v tu chvíli jednající nikoli za městskou část, ale za stát. Tlak na kácení stromů ze strany některých obyvatel je dost silný, mezi nejčastějšími jejich argumenty bývá stínění a opad listí. V době, když byla velkým tématem ptačí chřipka, dokonce jeden člověk požadoval vykácení stromů v okolí svého bydliště s odůvodněním, že na nich sedí ptáci. Už nás prošetřoval i úřad ombudsmana na podnět jedné paní, jejíž lidské právo na zdravé životní prostředí jsme podle ní porušili zamítnutím pokácet krásné zdravé javory kvůli stínu, který vrhají. Jiní lidé oproti tomu dokážou tvrdě bojovat i za neperspektivní a nebezpečný strom.
Mnohé městské části využívají nezaměstnané na tzv. veřejně prospěšné práce. V centru Brna bývají vidět lidé v reflexních vestách, jak uklízejí ulice. Jak je to v naší městské části?
Sporadicky jsme dříve využívali trestance, ale zkušenosti nebyly nejlepší – někteří dokonce raději zvolili vězení, než aby se podíleli na zkrášlování Řečkovic a Mokré Hory. Problémem je i nedostatečné zázemí, nutnost na tyto lidi neustále dohlížet a vymýšlet jim práci. Každopádně by se to neobešlo bez dalšího pracovníka, který by se o ně staral. Všechny pravidelné a důležité činnosti máme nyní pokryté smluvně.
Mám s Vámi spojenou asi 15 let starou, vcelku úsměvnou vzpomínku. Všiml jsem si, že Vaší malé kanceláři tehdy dominoval velký květináč, ve kterém byla nějaká velká, totálně suchá a mrtvá pokojová rostlina. Trochu jsem Vás tenkrát popíchl, že Vám taková zdechlina v kanceláři nedělá dobrou vizitku, tak jste dal květináč pryč. Inu kovářova kobyla chodí bosá. Jak to máte doma, jste obklopen květinami, relaxujete ve vymazlené zimní zahradě a od jara do podzimu se za domem hrabete v hlíně? Něco mi říká, že ne.
Tak to Vám tedy pěkně děkuji, to nám děláte mezi lidmi hezkou reklamu. Ale tipujete správně, nejsem zahrádkář a zdroje životní radosti čerpám jinde a jinak. To, co jste tak nešetrně zmínil, se na našem oddělení může ovšem stát maximálně jednou za deset let.
Jednou jste mě překvapil v centru Brna, kde jste jako dobrovolník sbíral podpisy na podporu vězněného čínského disidenta. Kde se ve Vás bere taková angažovanost?
Kdeže loňské sněhy jsou, tento aktivismus ze mne již vyprchal a páchání dobra jsem omezil. Ale v případě, který zmiňujete, jste i Vy svým podpisem přispěl ke zdárnému konci, ten disident byl z vězení propuštěn. Snad Vás to teď zahřálo u srdce.
Vzpomínám si na Vaši dovolenou ve Vietnamu. Byla to tenkrát výjimka, nebo rád cestujete do exotických zemí?
Ani jsem netušil, že na Vás můj výlet tak zapůsobil, fotkami jsem se nikde nechlubil, vlastně jsem ani nic nevyfotil. Jako muž úřadu svého dbalý jsem ovšem i tam sledoval, jak se jihovýchodoasijští kolegové starají o zeleň a čistotu ulic. Jinak moc do dálek necestuji, snad jen samotářský výlet na Sibiř stojí za zmínku. A pokud by se to dalo označit za exotiku, tak jsem navštívil pár romských osad na východě Slovenska. Častěji byste mě však vystopoval při popojíždění po Francii a Itálii, spojeném s ochutnávkou jejich dobrých červených vín.
A to je možná ta medicína, z které čerpáte svůj optimismus a humor. Díky za rozhovor a držte si svůj životní nadhled.
S Janem Klementem si povídal Oliver Pospíšil