Máme listopad, trochu ponurý měsíc, ve kterém slavíme svátek zemřelých, večer je brzy tma a často nevlídné počasí. Kdy jindy si popovídat o našem řečkovickém hřbitově?
Já osobně mám hřbitovy moc ráda, rozhodně na mne nepůsobí nějak tísnivě, spíš poeticky a zajímavě. Možná je to tím, že moje babička chodila na hřbitov opravdu často a já ji od útlého dětství doprovázela. Cesta přes Tyršův park, pak do strmého kopce, který vede k židenickému hřbitovu, zůstane živá v mých vzpomínkách asi navždy. A ještě víc si budu pamatovat vyprávění babičky o jednotlivých zemřelých, například ve kterém hrobě leží krásná paní s maličkou dcerkou, které zahynuly při jednom velkém bombardování Brna za ll. světové války, kde je pohřbena mladá dívka, která zemřela násilnou smrtí v domě jen kousek od babiččina. Jen jsem se naučila číst, tak jsem studovala některé náhrobky a podle jmen a dat jsem si představovala, co to bylo asi za lidi, jak žili, jaké měli osudy. Asi to zní pro někoho poněkud morbidně...
Působivé byly některé hřbitovy v zahraničí. Velmi se mi líbil slavný Arlingtonský národní vojenský hřbitov, kde v nekonečném zeleném trávníku vyčnívají bílé náhrobní kameny, možná ještě více mne dojal malý vojenský hřbitov na řeckém ostrově Limnos, kde u jmen mladých padlých vojáků byly vyryty krátké věty o smutku pozůstalých. Zajímavé jsou hřbitovy v Itálii, často to nejsou klasické hroby v zemi, ale vysoké zdi, kam se umisťují urny i rakve.
Tajemně na mne působí naše židovské hřbitovy, to jsou pro mne nádherná muzea.
A náš řečkovický hřbitov? Krásný, poetický, tím, jak se hroby utápí v zeleni stromů, vypadá jako poklidné, trochu venkovské místo. Naposledy jsem byla na našem hřbitově měsíc před Dušičkami, a i tehdy byla většina hrobů krásně upravených, opečovávaných.
Náš hřbitov byl založen roku 1866. Je to už třetí řečkovický hřbitov. Nejdříve se pohřbívalo, jak bývalo v těch dobách běžné, kolem farního kostela svatého Vavřince (zmiňovaného poprvé roku 1338). Toto pohřební místo bylo využíváno dlouho, až do roku 1804, pak byl severněji založen nový hřbitov nad zámeckou zahradou. Ten fungoval přes 60 let, ale když se po prusko-rakouské válce dostali do Řečkovic ranění a nemocní vojáci, kteří zavlekli mezi obyvatelstvo choleru, nastaly obavy majitelů panství o vlastní zdraví. A nebyly to obavy neopodstatněné. V Brně se první případ cholery objevil již 4 dny po příchodu pruských vojáků a nemoc nakonec zabila jen na Moravě okolo 50 000 lidí, tedy více než válka samotná. A tak se tehdejší majitelé řečkovického zámku, šlechtická rodina Schindlerů, rozhodli věnovat farnosti pozemek na nový, vzdálenější hřbitov. Není divu, dosud se pohřbívalo prakticky jim pod okny. Nový hřbitov se nacházel ještě severněji od kostela a zámku na kopci nad Řečkovicemi. Ač vznikl jako hřbitov cholerový, pohřbíváme v těchto místech dodnes. Upomínkou na toto smutné období našich dávných spoluobčanů je kříž, který stojí na průsečíku dvou hlavních hřbitovních cest.
Hřbitov byl v minulosti několikrát rozšiřován, poprvé na svátek Všech svatých roku 1908, později po l. i ll. světové válce. Roku 1957 zde byl založen urnový háj a v 70. letech minulého století opět došlo ke zvětšení hřbitova. Naposledy byl rozšířen v roce 2001, znovu na svátek Všech svatých, kdy byla do provozu uvedena i opravená márnice. Hřbitov se tak rozrostl na téměř 4 500 hrobů.
Pro zajímavost ještě doplním, že od 30. let minulého století se u hřbitova v místech bývalé štěrkovny nacházela nuzná dělnická kolonie Úlehle. Dnes je hřbitov obklopen moderní zástavbou.
Mimo rodinné hrobky Schindlerů najdeme na hřbitově mnohé hroby, kde odpočívají lidé se zajímavými osudy, které stojí za zmínku. Ráda se k tématu řečkovického hřbitova ještě vrátím.
Mgr. Dana Malíková