Po rozhovorech s pracovníky úřadu městské části vám nabízím povídání s ředitelkou mateřské školy Měříčkova paní Mgr. Renatou Ficovovou. Jsem rád za tuto příležitost, protože práce těch, kteří se starají o naše nejmenší, si vážím a jsem si vědom, že společnost si mnohdy složitost a náročnost této práce nedokáže uvědomit, natož ji správně ohodnotit. Je to zvláštní, když přitom všichni dobře víme, že o budoucích schopnostech a směřování našich dětí se rozhoduje právě ve věku, kdy navštěvují mateřskou školku.
Paní ředitelko, byla volba povolání pedagoga v mateřské škole Vaší jasnou prioritou při volbě povolání? Nelitovala jste někdy, že jste se nerozhodla pro práci se staršími dětmi nebo dokonce pro práci mimo školství?
Musím s odstupem času říct, že opravdu byla. Hned po základní škole jsem chtěla studovat střední pedagogickou školu, která bohužel byla až v Boskovicích. Tu mi nakonec rodiče tak nějak zakázali a já se vydala velkou oklikou přes střední ekonomickou školu. Poté jsem se hlásila na vysokou pedagogickou školu, obor první stupeň, kam jsem bohužel nebyla přijata, a tak jsem začala rodit děti. Ovšem školství, ač zatím především to základní, mě stále lákalo, tak jsem postupně dostudovávala různé pedagogické obory, kam bylo možné se do kombinovaného (dálkového) studia přihlásit. Nejdříve to bylo vychovatelství na pedagogické fakultě, po jehož absolvování jsem začala pracovat v družině v církevní základní škole na Lerchově ulici, později jsem se vrhla na speciální pedagogiku, která mi otevřela cestu do mateřské školy. Základní školství mě již neláká, ač velmi zajímá, protože se úzce prolíná s předškolním vzděláváním. Myslím, že delší cestou, než bylo původně nutné, jsem se opravdu dostala tam, kam jsem směřovala od svých čtrnácti let .
A zda jsem někdy litovala? Nelitovala…, až poslední dobou mám někdy chuť s tím „prásknout“. To se ovšem netýká práce s dětmi, ale stále narůstající nesmyslné legislativy, byrokracie a stále náročnějších požadavků ze strany ministerstva, které nejsou dotažené do konce a mnohdy jsou opravdu nesmyslné. Důsledky toho všeho potom řešíme my, ředitelky. Ale pak jdu mezi děti a svůj skvělý tým zaměstnanců srdcařů, kde se myšlenka na „prásknutí do bot“ rozplyne.
Velmi si vážím našich „chlebodárců“ a musím je vyzvednout - jak Odbor školství MMB a JMK, tak především našeho zřizovatele, ÚMČ v Řečkovicích, se kterými je skvělá a vstřícná spolupráce, což nemusí být vždy samozřejmostí.
Kolik dětí vlastně navštěvuje školku na Měřičkově a kolik pracovníků z řad pedagogů i nepedagogických pracovníků se o ně stará?
Naši mateřskou školu navštěvuje celkem 112 dětí, ke kterým se letos nově přidaly dvě děti s individuálním (domácím vzděláváním). Děti jsou rozděleny ve čtyřech běžných třídách, které jsou věkově smíšené. Součástí naší školy je speciální třída logopedická, ve které je přijato 12 dětí s těžšími stupni řečových vad.
Pedagogických pracovníků, včetně mě, je v naší škole dvanáct. Já + devět kvalifikovaných učitelek a dvě asistentky pedagoga. Naše škola se nikdy nebránila integraci dětí s postižením, tudíž máme zkušenosti a možná i trošku náskok v souvislosti s nynějším novým trendem inkluze. Tým pedagogických pracovníků se během pěti let, kdy zde působím, lehce proměnil, ale musím říct, že nyní máme skvělý tým, za který bych byla ochotna dát i ruku do ohně.
Nepedagogů máme sedm, z toho jednu paní školnici a dvě paní uklízečky, ve školní jídelně pracují čtyři pracovnice – vedoucí, hlavní kuchařka, kuchařka a pomocná kuchařka. Náš tým nepedagogů skvěle doplňuje tým pedagogický.
Bavíme se o dětech, ale k nim patří i jejich rodiče. Kdybyste to měla srovnat, mění se nějak práce s rodiči v průběhu let Vaší praxe?
Rodiče. Velmi zajímavé a obsáhlé téma. Každý z rodičů má jiné možnosti, jiný přístup, jiný pohled na věc, ale pokud toto téma mohu shrnout, tak se rok od roku prohlubuje jejich spolupráce s mateřskou školou. Většina rodičů pochopila, že jsme tu pro ně a především jejich děti a snažíme se dělat maximum, a oplácí nám stejnou mincí. Přístup se mění především v jejich zájmu o děti, už ví, že mohou přijít za paní učitelkou nebo paní ředitelkou s jakýmkoliv problémem a vždy budeme vstřícně, citlivě a diskrétně problém řešit.
Šťastné děti a rodiče, kteří ocení naši práci, jsou pro nás hnacím motorem a my se jim snažíme připravit zážitky v naší velké školkové rodině, na které dlouho nebo nikdy nezapomenou.
Poměrně nedávno provedla městská část rekonstrukci školní zahrady. Jak jste spokojení s její podobou?
Na rekonstrukci zahrady se s námi podílel ÚMČ a především paní Ing. Eva Malásková, která v té době pracovala na ÚMČ na správě majetku. Pan starosta nám dal „volnou“ ruku při výběru architektky, ale vše s námi konzultoval a schvaloval. Prošli jsme spoustu inspirativních zahrad nejen v reálu, ale i na internetu, abychom si ujasnili, co opravdu chceme a jak by to mohlo vypadat. Vše jsem také prodiskutovávala se svými zaměstnanci.
Ve finále se z původně plánované částky bohužel musel odečítat asi milion korun, takže se škrtalo, ale všechny zúčastněné strany byly zajedno, že se budeme snažit, aby bylo co nejvíc vyžití pro děti, tudíž se zrušilo pořízení nového plotu a starý se jen zrekonstruoval a odpadlo i pár dalších drobností. Takže nám na pozemku mateřské školy vyrostla interaktivní zahrada s environmentálními prvky dle našich představ.
Nepořízení nového plotu se mi teď jeví jako to nejsprávnější rozhodnutí nejen z výše uvedených důvodů, ale i z důvodu přestavby sousední budovy soukromým investorem a nešťastného návrhu parkoviště u této budovy, takže se rozdělení obou sousedících pozemků vhodným plotem, případně zdí, bude řešit a peníze, které bychom investovali do nového plotu, by také mohly přijít nazmar.
Určitě se díváte i do budoucnosti. Co byste chtěli zlepšit a máte případně z něčeho dobrý pocit, nebo naopak obavy? Čekají vás nějaké nové výzvy a může vám být vedení městské části nějak užitečné?
Určitě jsou ještě nedostatky v budově školy, u kterých plánujeme do budoucna drobnou rekonstrukci, na které se domlouváme se zřizovatelem a v nynějším tříletém finančním plánování na ně myslíme.
Větším oříškem bude, že od roku 2020 musíme přijímat i děti dvouleté, a zde vidím jako možné a fungující řešení zřízení třídy pro tyto dvouleté děti. Moje vize je taková, že by šlo o tzv. přípravnou třídu na mateřskou školu, která by byla režimově, organizačně i vybavením zaměřena na tyto nejmenší děti. Již jsme s panem starostou na toto téma řeč zavedli a máme nějaké nápady, tudíž věřím, že až přijde „na věc“, že společné řešení najdeme.
V tuto chvíli je ovšem nejaktuálnější situace se sousední budovou, která je v dezolátním stavu a je třeba její přestavba a rekonstrukce, ovšem návrh, který nám byl předložen, je pro nás absolutně neakceptovatelný, co se bezpečnosti i zdraví dětí týká. Věříme, že městská část bude stát za námi a pomůže se soukromým investorem vyjednat řešení, které bude citlivé nejen k naší mateřské škole, ale i k okolním obyvatelům, kterých se rekonstrukce také velmi úzce dotýká.
Paní ředitelko, děkuji Vám za rozhovor a těším se na další spolupráci pří řešení těch problémů, které jste jasně pojmenovala, a těch úplně nových. Na spokojenosti našich nejmenších i jejich rodičů nám velmi záleží.
S paní Mgr. Renatou Ficovou si povídal místostarosta Mgr. René Černý