Vraťme se ještě jednou k některým řečkovickým a mokrohorským ulicím, jež nesou jména po lidech, kteří byli během 2. světové války zavražděni kvůli své odvaze, snaze postavit se nepříteli, ochotě pomoci jiným nebo jen byli ve špatný čas na špatném místě. V minulém příspěvku jsem psala o ulicích Bohatcova, Gromešova a Cupákova. Lidé, po nichž jsou tyto ulice pojmenovány, byli spjati s operací Silver B. Ulic, jež dostaly své jméno po osobách s tragickým osudem určeným 2. světovou válkou, je však víc...
První obětí byl Richard Hapala, který žil se svými rodiči v Řečkovicích. Hned na začátku války, roku 1939, odešel do Velké Británie, kde byl přijat do RAF. Zahynul roku 1941 s celou posádkou, když byl jejich letoun omylem sestřelen anglickým stíhačem. Aktivně se do bojů zapojil i František Vrána, důstojník 1. čs. armádního sboru v bývalém SSSR. Padl roku 1944 v bojích o Dukelský průsmyk. Neví se přesně jak, buď byl zastřelen po opuštění zasaženého tanku, nebo byl zajat a po výslechu zastřelen.
Řada dalších byla popravena či zahynula v koncentračních táborech, kam byli posláni za svoji odbojovou činnost. Václav Mařík byl před válkou starostou řečkovického Sokola. Zapojil se do odbojové skupiny Obrana národa, byl zatčen, roku 1941 poslán do Osvětimi, kde následujícího roku zahynul. Podobný osud měl i Ladislav Jandásek, pedagog a činovník Sokola. Zatčen byl za účast ve skupině Obrana národa. Zemřel roku 1942 v Osvětimi. Za činnost ve stejné odbojové skupině byl popraven roku 1943 i František Malík, úředník z Řečkovic. Umučen nacisty v Osvětimi roku 1942 byl také Petr Alexej Olšanský, řečkovický úředník. Ve stejném čase v Osvětimi umírá i František Kolařík, odborný učitel v Řečkovicích a Medlánkách. Poslán do koncentračního tábora byl za podíl v sokolském odboji.
V Mauthausenu roku 1942 byl za rušení veřejného pořádku a pro přípravu vlastizrady popraven profesor František Koláček. Jen o pár dní dříve zde zahynul Jan Vážný, profesor a právník, zapojený do ilegálního hnutí vysokoškolských pedagogů. V Praze na Pankráci byl roku 1943 popraven Vojtěch Měřička - pro velezradu, přechovávání zbraní a ukrývání účastníků odboje. V říjnu 1944 byl zatčen řečkovický rodák, úředník ve Zbrojovce Jaroslav Kron. Zatčen byl na Moravském náměstí po konfkliktu s dvěma gestapáky. Při předvádění k výslechu se pokusil o útěk, byl postřelen, výslech pokračoval i v sanitce, v nemocnici pak zemřel. Určitě sem patří i důstojník Rudé armády, který padl v osvobozovacích bojích v dubnu 1945 a jehož jméno nese ulice Tumaňanova.
Nakonec je třeba se zmínit o jediné ženě, dívce Boženě Antonínové. Ta se sice neúčastnila otevřeného protestu proti fašistickému režimu, ale i tak kvůli válečné situaci zemřela. Jako další mladí lidé z ročníku 1924 byla totálně nasazena na práci do Říše. Po dovolené se rozhodla nevrátit se zpět, byla však zatčena a trest si odpykávala ve věznici na Orlí. Po ukončení trestu měla být poslána opět do Německa. Dne 20. listopadu 1944 došlo k ničivému náletu spojeneckých vojsk. Paradoxně tento nálet měl směřovat na chemické závody v Polsku. V Brně tehdy zemřely stovky lidí. Jedna z bomb zasáhla i věznici na Orlí, kde bylo zabito 40 vězňů. Mezi nimi i 20letá Božena Antonínová...
A tak tu máme ulici Hapalovu, Vránovu, Kolaříkovu, Jandáskovu, Olšanského, Vážného, Malíkovu, Maříkovu, Měřičkovu, Kronovu, Tumaňanovu a Boženy Antonínové. Třeba by osoby, jejichž jména ona místa nesou, potěšilo, když už nemohli prožít své životy, že si na ně dnes občas vzpomeneme, že jsme vděční, že jsme hrdí, že tu kdysi žili mezi námi.
Mgr. Dana Malíková