Jak se dívenka z Řečkovic, kterými protéká jen skromná Ponávka, dostala k závodění na divoké vodě?
K závodění na divoké vodě jsem se dostala díky bratrovi, který začal o rok dříve než já. Tenkrát jsme jezdili pouze turistiku. Jezdili jsme kolem řeky v Jundrově a prostě nás zlákalo to zkusit.
Přibliž nám prosím, ve kterých disciplínách startuješ a čím jsou specifické.
Všichni mi říkají obojživelník. I v televizi to o sobě dost často slýchávám. Můj sport je vodní slalom a sjezd na divoké vodě. Moc lidí nedělá obě disciplíny, ale mě to tak baví. Slalom jezdíme mezi brankami, kde je vytyčená trať, a musím ji zvládnout co nejrychleji a neměla bych se dotknout žádné z bran. Sjezd je jízda rovně dolů v co nejrychlejším čase. Pak je ale ještě dělení disciplín, já dělám K1 (kajak), mám listy na pádle na obou stranách, a C1 (kanoe), kde mám pouze jeden list, a to je trochu obtížnější.
Jak jde skloubit tento sport, náročný také na cestování a čas, se školou a běžnými zájmy mladé slečny?
Jak to jde skloubit? To moc nejde. Musela jsem si vybrat několik oblastí, kterým se chci věnovat, a jiných jsem se musela vzdát. Školu zvládám dobře, protože jsem to zvolila jako důležitou část života a hodně se snažím a poctivě se učím, akorát teď nevím co studovat dál. Trochu nestíhám tu puberťáckou kulturu. Nechodím na diskotéky, protože na to buď nemám čas, nebo mám před sebou závod. Kamarádi to ale chápou a vždy si najdeme možnost jak jinak využít volný čas.
Můžeš nám vyjmenovat všechny svoje největší úspěchy – vím, že jich máš hodně.
Jmenovat úspěchy je trošku na delší popis. Letos jsem ukončila juniorskou kategorii a myslím že s klidem mohu říci, že to bylo převelice úspěšné. Z každého juniorského mistrovství světa nebo Evropy jsem si dovezla medaili a někdy i třeba sedm. Jsem mistryně světa i Evropy ve sjezdu a vicemistryně světa a mistryně Evropy ve slalomu. Mezi dospělými je to dost makačka se prosadit, ale já makám pořádně, a proto už mám doma taky i seniorské medaile z mistrovství světa. Nesmím opomenout ani stříbro z olympijských her z Číny, a letos jsem se stala historicky první ženou, která vyhrála na světovém poháru dvě disciplíny a navíc ve třetí jsem byla ve finále. Jako perfektní zakončení letošní sezony jsem si vypádlovala 7. místo ze světového poháru v Praze, což byl absolutně největší zážitek, co se týče atmosféry.
V mládežnických kategoriích ses prosadila poměrně brzy, v čem je to těžší nyní mezi dospělými?
Mezi dospělými je to těžší proto, že jsou prostě starší. Mnohé ženy mají více síly, a když zrovna nezáleží na síle, tak na tom, že jezdí delší dobu a jsou tzv. "vyježděné". Každý musí do té nejlepší formy dozrát.
Jaký je Tvůj největší sportovní vzor?
Já si moc sportovní vzory nedávám. V kanoistice mám ale strašně ráda Jessicu Foxovou z Austrálie, která je světovou jedničkou. Jiří Prskavec mě motivuje tím, že je tak mladý, a tak úspěšný. Chtěla bych dosáhnout velkých cílů jako oni.
Čeho bys chtěla v kanoistice ještě dosáhnout - co je tvým snem?
Můj sen je, aby mě kanoistika bavila strašně dlouho. Za čtyři roky jsou další olympijské hry v Tokiu. Tam chci směřovat své výkony. To je takový vzdálený cíl. Do té doby bych chtěla být reprezentantkou v dospělých. To není úplně malý cíl, jelikož je nás asi šest hodně dobrých závodnic a jen tři místa v reprezentaci. Taky bych si přála, aby mě lidé znali a mohli s radostí říci: "Tu já znám".
S Martinou Satkovou si povídal Richard Foltýn