V neděli 7. května tohoto roku jsme se setkali se vzácným jubilantem, válečným veteránem Vladimírem Stěpanovičem Hrozným, který větší část svého života spojil s Moravou, kterou před 78 lety pomáhal osvobodit.
Narodil se dne 5. května roku 1923 ve Vladivostoku a prožil část dětství v tajze, kam se uchýlili občané před probíhající občanskou válkou. Když měl nastoupit na cestu dospělosti, začala 2. světová válka. Vlastní otec mu brzy zemřel a ten nevlastní byl lékařem. Jeho nevlastní otec byl později poslán do zápolí, kde byl lékař rovněž potřeba, a mladý Vladimír se v okamžiku 18. narozenin dobrovolně hlásil do bojující Rudé armády.
Chtěl sice k letectvu, ale napřed musel jako kulometník absolvovat těžké boje s Volchovským frontem, a nevyhnula se mu ani zranění. Teprve po opakované žádosti byl přidělen k letectvu a jako pilot podporoval pozemní operace v těch nejtěžších bitvách, a to u Kurska a Stalingradu. Po dalších zraněních se z něj stal řidič a poté absolvoval dlouhou cestu z Ukrajiny přes Besarábii, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, východní Rakousko na Moravu a poté do Čech, když 8. května zastavil v noci na pražském Smíchově a vnímal vůni kvetoucích šeříků. A poté 11. května si ho našla zbloudilá kulka u Příbrami – a tu v sobě nosí dodnes!
Do vlasti se vrátil a neminul ho ani gulag. Po propuštění se vrátil do Československa a pracoval v dolech na severu Moravy. Vzpomínal na zajímavé setkání ve slezském Krnově v hotelu, kde poznal muže, který přežil ztroskotání nešťastného Titaniku. To musel být bratr Rudolf Linhart, jenž se tam učil lodním stevardem a jenž potom po narukování do první světové války absolvoval jako československý legionář celou sibiřskou anabázi.
Vladimír Stěpanovič Hrozný již dlouhá léta žije v městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora a také dlouhá léta spolupracuje se spolky zabývajícími se vojenskou historií, jejichž zástupci byli i iniciátory srdečného setkání s ním. Všichni jsme byli rádi, že máme takového člověka mezi sebou. A jeho manželce, paní Marii, které tak hezky říká Marika a která je i na přiložené fotografii, patří náš dík, že je tomuto vzácnému člověkovi tak pevnou oporou.
Miloslav Alexej Fryščok