Už před 100 lety měli různí vandalové a zločinci dosti nebezpečné nápady. Dne 2. února uvolnil neznámý pachatel kolejnice na trati Bílovice-Brno. Naštěstí se nikomu nic nestalo a případ se začal vyšetřovat.

Bude to již 100 let, co stačí v řečkovických domácnostech otočit či zmáčknout vypínač – a svítíme! Dne 3. února se naše městská část napojila na elektrickou síť města Brna.
Dnes můžeme často narazit na vtípky strefující se do Brna a jeho obyvatel. Tato sto let stará vážná zpráva ze 4. února tak působí trochu jako vtip: “Brněnské policii bylo včera telefonováno z Prahy, že 27letý František Kopecký u Prahy odjel z Prahy a zanechal své matce dopis, ve kterém jí oznamuje, že jede do Brna, kde spáchá sebevraždu. Brněnská policie jeho přítomnost v Brně dosud nezjistila.”
Dne 6. února se v tělocvičně na Cejlu konala schůze nezaměstnaných. Pořadatelé požadovali po ukončení schůze povolení průvodu městem, což jim úřady nepovolily. Účastníci se přesto k průvodu chystali. Na místě zasahovala policie i četnictvo. Akce se účastnilo kolem 2000 osob a někteří byli zatčeni a odvezeni na policejní stanici k potrestání.

Dne 6. února zemřel básník Adolf Heyduk (*6. 6. 1835). Nevím jak dnes, ale já jsem se o něm na gymnáziu učila. Určitě byl ve své době vážený. Když zemřel, Lidové noviny mu věnovaly celou titulní stranu a další vzpomínky uvnitř listu. Ovšem v dnešní době by asi tolik v nebyl. Aspoň tak soudím. Heyduk celý život působil jako pedagog v Praze a Písku. A jedna ze vzpomínek je věnována právě jeho učitelské kariéře. “Heyduk nebýval odpůrcem tělesného trestu a někdy dokonce volal na pomoc i školníka. Děti měl, jak jsem již řekl, nesmírně rád. Mnoho řečí s nimi nenadělal…, černookým říkal, proč jim maminka neumyje oči, modrookým, proč jim je myje příliš, chlapcům nabízel žertem cigára a děvčatům navrhoval, aby se vdala. Ale bonbony měl pro ně v kapse vždy, dováděl s nimi a honil je po ulicích, smál se a stiskal jim nosíky, až křičely.” Něco asi o něm i vypovídá to, že se oženil se svojí o 25 let mladší žačkou. Děti měl opravdu rád…

V minulosti vedla tramvajová linka ze Šilingrova náměstí přes ulici Dominikánskou a Zámečnickou na náměstí Svobody. Tramvaje tudy přestaly jezdit v květnu 1942, kdy se pro tramvajovou dopravu otevřela ulice Husova. A právě před 100 lety 7. února se stala nehoda, když tramvaji selhaly brzdy a nekontrolovatelně se řítila ulicí Dominikánskou, Zámečnickou, přes náměstí Svobody a podařilo se ji zastavit až na Kobližné. Několik pasažérů vyskočilo za jízdy, ale naštěstí v cestě tramvaji nic nestálo, tak vše dobře dopadlo.

Dne 18. února se narodil televizní a filmový režisér Zdeněk Podskalský (+29. října 1993). Dodnes patří jeho tvorba, především komedie, k často reprízovaným a oblíbeným pořadům. Připomeňme alespoň filmy Bílá paní, Světáci, Noc na Karlštejně či Drahé tety a já.

Dne 18. února se v Brně dopoledne konala komunistická manifestace. Účastníci se sešli v tělocvičně na Cejlu, kde, jak popisují Lidové noviny, “padala slova buď otřepaná nebo sprostá, odměňovaná tu a tam výkřiky naprosto neinformovaných posluchačů”. Zaznělo tam třeba: “Dejte nám revolvery!“, „Každý občan nechť má v bytě zbraň!“, „Šibenici kapitálu!”
A ve stejnou dobu, co rudá svoloč křičela svá nenávistná hesla, umíral Alois Rašín, zavražděný rukou jednoho stejně smýšlejícího vraha.

Každý únorový den až do 18. února byli čtenáři Lidových novin informování o zdravotním stavu Aloise Rašína, který byl v lednu postřelen mladým anarchokomunistou a 18. února tomuto zákeřnému útoku podlehl. Například zpráva z 3. února vypadala takto: “ Zdravotní stav dra Rašína. Včerejší úřední zpráva o zdravotním stavu ministra financí dra Rašína vydaná v 11 hodin dopoledne: Plíce tou dobou úplně čisté, jinak stav nezměněn. Teplota 36,6, tep 100, dech 20.” Takto to nevypadlo zase až tak vážně, ale ve skutečnosti měl kulkou poraněnou míchu, byl na většinu těla ochrnutý a trpěl velkými bolestmi.
V pondělí 19. února byla celá titulní strana Lidových novin, a nejen ta, věnována ministru Rašínovi, nejen jeho úmrtí, ale hlavně jeho životu a práci.

Brněnské vysoké školy uspořádaly 24. února společnou oslavnou schůzi na počest stoletého výročí narození Louise Pasteura (*27. 12. 1922 - +28. 9. 1895).

Nelze si nepovšimnout, jak se novinářský jazyk během 100 let pozměnil. Některé zprávy v tehdejších novinách nejsou zásadní, až tak co se historie týče, ovšem jsou popsané přímo básnicky. Třeba zpráva o sebevraždě utopením ze 17. února měla nadpis “Voda lékem proti omrzelosti”. Popisy sebevražd a úmrtí byly zveřejňovány poměrně často. Jen namátkou další únorové: “Veliké srdce” - mladá žena skončila do Vltavy, protože si “zoufala z lásky”. “Vypil smrt” - kočí se opil tak, že na následky zemřel, “Zoufalý cestující” - muž se zastřelil ve vlaku, v dopise na rozloučenou žádal, aby nebyla zpráva uveřejněna v novinách (očividně marně).
A rovněž některé události z běžného života byly popisovány velmi květnatě. Třeba ta o krejčím Aloisu Antesovi, který se v hodinovém hotelu nakazil nepříjemnou nemocí. Nešťastník byl v novinách popisován takto: “20leté zakrslé krejčisko… Alois ztratil hlavu, běhal po putykách, pil rum, který účelně míchal s pivem, a tak pozbyl zbytek svých buněk moudrosti. No, a pak si koupil revolver.” Zoufalý krejčí se snažil zastřelit jak slečnu, tak sebe. To se mu nepovedlo, a ač se dostal před soud za zločin vraždy, byl odsouzen jen za přestupek proti zbrojnímu patentu podmíněně na tři dny.

Zdrojem mi byly dobové Lidové noviny a internet.

Mgr. Dana Malíková