V dávných dobách se pivo vařilo podomácku, ale již na počátku 16. století vrchnost tuto výrobu zakazovala a sama začala zakládat pivovary.
V Řečkovicích stál pivovar již v r. 1545, kdy byla majitelkou panství Markéta Karnarová, zvaná také Markéta z Řečkovic. Pivovar pravděpodobně vybudoval její první manžel (byla třikrát vdaná), známý brněnský stavitel Martin Hybl. Voda do pivovaru byla vedena dřevěným potrubím z lesních rybníčků nad bývalou Lachemou, které napájel pramen s dobrou pitnou vodou již v r. 1600. Kromě toho pivovar zásobovaly vodou hojné prameny z kopce Zápaď.
Rozsáhlé pivovarské sklepy byly vybudovány v r. 1647, kdy Řečkovice patřily brněnským jezuitům, jak uvádí ve své publikaci „Řečkovice, náš domov“ z r. 1935 zasloužilá řečkovická kronikářka Vojtěška Matyášová i brněnský historik Adolf Raab. Oba autoři vycházejí z doložených historických pramenů.
Po zrušení jezuitského řádu v r. 1773 připadlo řečkovické panství Studijnímu fondu, který v té době spravoval majetky zrušených klášterů. Podle soupisu z r. 1800 byly v pivovaru 3 pokoje, kuchyň, čeledník, komora, klenutá kotelna, místnost pro plnění lahví, rezervoár na vodu, měděná nádrž na 12 sudů piva a další pivovarské nářadí. Sladovna byla vybavena topením. Nad sladovnou byla sýpka na zásoby ječmene, který se po usušení vozil do mlýna.
K důkladné renovaci pivovaru došlo v polovině 19. století, kdy byly Řečkovice v majetku rodu Schindlerů. V té době došlo k rozšíření původních pivovarských sklepů z r. 1647.
Pivovar, v té době jediný průmyslový podnik v Řečkovicích, zaměstnával na 100 lidí, a tak přispíval ke zvýšení životní úrovně rodin, které hospodařily na malých usedlostech. Pivo Salvátor ze zdejšího pivovaru bylo velmi dobré jakosti, vyhlášené v celém kraji. V r. 1890 činil výstav piva 39. 144 hl. Nájemcem pivovaru byl Samuel Morgenstern. Ten si v r. 1894 postavil pivovar na rohu dnešní Štefánikovy a Kotlářské ulice v Brně. Pivo se v Řečkovicích přestalo vařit v r. 1892, ale ještě v r. 1897 byla snaha zřídit zde český akciový pivovar. K uskutečnění však nedošlo. Pouze sladovna zde byla v provozu až do r. 1918.
Od nepaměti bývala při pivovaru restaurace s velkým sálem, jevištěm a pěknou stinnou zahradou. Konaly se zde plesy, dožínky a hrálo se zde divadlo. Na svoje první umělecké začátky v sále pivovarské restaurace rádi vzpomínali řečkovičtí rodáci, pozdější známí herci Gustav Nezval a Eduard Cupák.
Rozlehlost pivovarských sklepů poznali řečkovičtí občané na sklonku druhé světové války, kdy zde bylo zřízeno pět krytů, ve kterých našlo dočasné přístřeší 511 osob.
Po osvobození sloužily pivovarské sklepy nejprve jako skladiště různých podniků, později jako skladiště vajec – tzv. vajčárna.
V r. 1969 začal tehdejší obvodní národní výbor budovu bývalé restaurace adaptovat a v r. 1970 v ní byl zahájen provoz Vavřinecké vinárny. Ze sálu nad vinárnou byly zřízeny kanceláře podniku Lachema.
V r. 1991 byly na základě hospodářské smlouvy mezi Lachemou a městem Brnem převedeny budovy bývalého pivovaru do majetku obce.
Ludmila Ulrichová