Základní škola na Horáckém náměstí letos slaví svůj čtyřicátý školní rok. A co by to bylo za výročí bez školní akademie...
Dalo by se toho o ní napsat hodně: jak se hledal vhodný termín, jak se rozhodovalo, jestli vevnitř, nebo venku, a jak to bude celé vypadat. Jak se nacvičovalo, vybíralo a občas pěkně tekly nervy. Taky jak nás těsně před dnem D potrápilo počasí a kdo všechno z toho nespal...
O tom všem by se mohlo dlouze psát. Ale pak by mohlo zapadnout to, co se mi v pátek večer vylouplo jako nejdůležitější: že po celou dobu příprav bylo vidět, že všichni akademii chtějí, že po celou dobu, vždycky, když něco zadrhlo, se objevil někdo, kdo pomohl, zaskočil, uklidnil, smířil, zařídil, vymyslel... A z výsledku to bylo cítit. Nejen z toho, který se odehrával na pódiu. Za celý pátek 13. května jsem mezi účastníky akademie nepotkal nikoho otráveného, neochotného nebo znuděného. Unavení byli nakonec všichni. Ale tak nějak spokojeně. Protože to opravdu byla naše akademie.
Mgr. Miloslav Tvrz
