Tak jsme v tom zase až po uši. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, jako na toboganu. Víme, že v této době není jiná možnost. Před vánočními prázdninami jsme často všichni slýchávali věty: „Nám se doma být nechce. Nudíme se. Je to pro nás těžké.“
Děti...
Dopoledne strávené před monitorem, snaha co nejlépe všechno pochopit, pak splnit zadané úkoly. Někdy „bojovat“ s technikou, někdy o místo u počítače se sourozenci. Na prostou vzájemnou komunikaci moc časového prostoru nezbývá, ani na to, že teď hned potřebuji pomoct, a jenom já, a že to bude trvat asi déle. Postupně mizí nadšení z nucených prázdnin, nové přestává být novým, ztrácí se motivace, přibývá únava ze stereotypu plnění povinností, nemožnosti vyžití ve sportu, vzrůstá množství hodin strávených u počítače.
My...
Snažíme se žákům co nejvíc pomoci a zajistit různé způsoby individuálního přístupu těm, co to nejvíc potřebují. Současně nabízíme možnosti formou různých dobrovolných úkolů i nadaným dětem. Vymýšlíme, jak žákům hodiny oživit a zpříjemnit, aby k nám nepřistupovali se strachem, ale s důvěrou. Nechceme je příliš zatěžovat, ale pochopitelně cítíme potřebu je něco naučit, zvláště v případě přechodu na střední školu.
Rodiče...
Vám patří velký dík, protože část naší práce v této době přechází i na vás. Pomáháte dětem s úkoly, kontrolujete jejich práci. V případě potřeby s námi komunikujete. Snažíte se je zaměstnat i jinak. Kromě toho chodíte do práce a mnohdy řešíte nejrůznější problémy související se současnou dobou.
Ale teď trochu z jiného konce...
Tato forma výuky nás učitele nutí neustále se zdokonalovat a pracovat odlišným způsobem, než na jaký jsme byli zvyklí. Děti vede k samostatnosti a cílenému rozvržení domácí práce.
Co říct na závěr...
Doufáme, že se co nejdřív všichni naživo sejdeme, že se budeme nejen společně učit, ale i si povídat třeba o přestávkách, pomáhat žákům s jejich problémy a starostmi, když poznáme, že je něco trápí, a prostě a vůbec...
Ilona Nesňalová