V roce 2020 si připomínáme výročí úmrtí dvou významných řečkovických osobností, zasloužilé učitelky a kronikářky Vojtěšky Matyášové a spisovatele Františka Neužila.
V měsíci březnu uplynulo čtyřicet pět roků (9. 3. 1975) od smrti zdejší dlouholeté učitelky a kronikářky Vojtěšky Matyášové.
Vojtěška Matyášová se narodila 3. 5. 1894 v obci Strání u Uherského Brodu.
Po absolvování Zemské vyšší reálky v Uherském Brodě v r. 1913 nastoupila na Učitelský ústav v Příboře, po jehož absolvování v r. 1916 působila jako učitelka v Korytné, Havřicích, Pašovicích, Bánově a Uherském Brodě. V tomto roce se provdala za Ing. Viktora Matyáše, úředníka ředitelství ČSD v Brně. Spolu vychovali tři děti – Miliče, Zdeňka a Alenu. V roce 1924 se přistěhovali do Řečkovic, kde v r. 1929 nastoupila Vojtěška Matyášová jako učitelka na obecné škole na nynější Hapalově ulici. Když musela za okupace v r. 1941 odejít na základě vládního nařízení ze školní služby, ze stesku po školní práci začala hledat prameny k dějinám Řečkovic, které později zúročila jako kronikářka. Touto funkcí byla pověřena v
r. 1950 Radou Ústředního národního výboru v Brně a vykonávala ji až do své smrti. Je také autorkou drobných publikací Řečkovice náš domov (1935) a U nás skončila válka (1946). Současně učila až do odchodu do důchodu v r. 1958 jako učitelka na škole v Řečkovicích, kde vychovala stovky žáků, kteří na ni dodnes rádi vzpomínají. Za svoji pedagogickou práci ji v r. 1958 udělil ministr školství čestný diplom „vzorná učitelka“.
Paní učitelka Vojtěška Matyášová je pohřbena na řečkovickém hřbitově. V devadesátých letech uplynulého století bylo nazváno náměstí, kde žila a psala kroniku, náměstí Vojtěšky Matyášové.
Dvacet pět let uplyne 22. 11. od smrti známého spisovatele, pedagoga a archiváře Františka Neužila (+ 22. 11. 1995), který od poloviny šedesátých let minulého století žil a tvořil v Řečkovicích.
František Neužil se narodil 9. 5. 1907 v místní části Jezera, jež je součástí městyse Pozořice. Původním povoláním učitel a později archivář do literatury vstoupil v r. 1928 básnickou sbírkou Před nedělí. Od roku 1936, kdy vyšel jeho první román Země v průvanu, se začal věnovat prozaické tvorbě. V r. 1940 vyšel jeho román Plemeno Hamrů, jehož druhý díl Prsten (1959) věnoval autor dceři Marcele, provdané Zerhauové, která je rovněž literárně činná a žije v Řečkovicích. K dalším autorovým dílům patří romány Modrý zvon (1941), Znamení šelmy (1947), Především naději (1963) a Mezi námi noc (1964).
V období řečkovického pobytu vznikl triptych Královna Eliška Rejčka, Trýzeň slávy, Ohnivá jeseň a romány Zlomená pečeť, Milostný herbář (1976), Raněné pole (1981), Řezeňské ortely (1984), Stíny pod piniemi (1986) a Bosý biskup z Libice (1991).
Završením autorovy celoživotní literární tvorby je kniha Stříbrné vzpomínání, která vyšla až po autorově smrti v roce 1997.
František Neužil, autor pěti básnických sbírek a osmnácti prozaických děl je, stejně jako paní učitelka Vojtěška Matyášová, pohřbený na zdejším hřbitově.
Ludmila Ulrichová