Představujeme vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Mgr. Barboru Burešovou
Připadla nám příjemná povinnost připravit rozhovor s paní Barborou Burešovou a představit ji i její práci čtenářům Řeči. Na úvod řekněme, že se všechny tři známe z práce v sociální komisi, kde paní Burešová zastupuje úřad městské části.
Pokud Vás někdo nezná, tak musíme zmínit, že působíte velmi pozitivně, stále dobře naladěná, usměvavá. I taková drobnost, jako pozvánka na komisi sociální, kterou nám posíláte e-mailem, je tak milá a srdečná, že se hned těšíme :).
Zkusme to přenést i do následujícího rozhovoru.
Pracujete necelé dva roky jako vedoucí na odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Co vše máte na starosti?
Moje agenda je poměrně pestrá. Kromě přestupkových řízení, tedy právní agendy, je hlavní součástí sociálního odboru péče o děti v sociálně obtížných či krizových situacích, práce s dětmi a mládeží s výchovnými problémy – tedy kurátorství, opatrovnictví dospělých a práce se seniory. Samozřejmě poskytujeme primární poradenství v sociální oblasti a k podrobnějšímu řešení problémů odesíláme klienty ke specializovaným odborníkům.
Já osobně se věnuji nejvíce přestupkové agendě a seniorům, ostatní přímou práci skvěle zvládá můj tým. Jsem jim především nápomocná konzultací a rozhodováním. Musím znát jejich postupy a detaily práce, protože se objevují i stížnosti - a ty vyřizuji. Také podepisuji veškeré dokumenty, přijímám a rozděluji poštu, jsem takový styčný bod, ale nejvíce se mohu spolehnout na skvělý tým lidí mého odboru.
Ráda bych občany Řečkovic a Mokré Hory informovala o tom, že náš odbor nezajišťuje rozvoz obědů seniorům, ani seniory neumísťujeme do seniorských zařízení. Tuto agendu má na starosti Magistrát města Brna, Odbor sociální péče, Koliště 19.
Asi to není úplně klidné povolání, často řešíte i nepříjemné, či přímo krizové situace. Co je na Vaší práci nejtěžší?
Nejtěžší je asi ovládat vlastní emoce, oprostit se od osobních problémů a být profesionál. Lidé kolem si nezaslouží, abych se na ně mračila, ani abych bagatelizovala problémy klientů. Není také snadné oprostit se od vidiny bezpráví, které často zažívají děti, od pochybení jejich rodičů, institucí, ale také nepřehlížet agresivitu mladistvých, a bohužel i dětí. Je to jako boj s větrnými mlýny. A krizové situace opravdu nastávají, navíc nastávají nepředvídatelně a bývají zátěží pro psychiku i pracovní nasazení. Já se více setkávám s kriminalitou a protiprávností, můj tým se sociálními nerovnostmi ve společnosti či problémovou mládeží. Kolegové také velmi často naráží na nerozum rodičů, kteří svými hádkami a iracionálním chováním poškozují především své děti. Krizové situace nastávají i v agendě opatrovnictví lidí s omezenou svéprávností, kteří často trpí psychickými onemocněními a bývají agresivní, neochotní podřídit se pravidlům.
Máte tedy na starosti všechny věkové kategorie. Můžete čtenářům přiblížit, co jste v poslední době řešila třeba u mladistvých?
Nejpalčivějším problémem mladistvých je nezájem rodičů. Nemají vzory a mají pokřivené vzorce a pravidla chování. Nemám ráda rčení “To je tou dobou.“ Doba vždy byla nějaká, vždy v něčem dobrá a v něčem špatná. Je to námi, rodiči, učiteli, pracovníky institucí, legislativou, ale za vším jsou lidé. My nejvíce pracujeme s dětmi a mladistvými, ale nemocná je rodina. Rodiče převychovat neumíme, pokud nechtějí sami. Ale abych se vrátila k Vaší otázce. Nejvíce řešíme patologické chování, jako sebepoškozování, alkohol, kouření včetně marihuany, falešné záškoláctví (omlouvané rodiči), party, které ve své skupině nabývají pocitu síly a jsou agresivní vůči okolí, a také krádeže.
Hodně se věnujete našim seniorům, v Řečkovicích a Mokré Hoře funguje dokonce několik klubů seniorů. Zdůraznila bych to “našim seniorům”. Akce pro seniory pořádané naší městskou částí jsou natolik zajímavé a oblíbené, že se jich účastnili i senioři z jiných částí Brna. Což je však problém, protože tyto akce jsou financovány naší městskou částí a opravdu určené jen pro obyvatele Řečkovic a Mokré Hory. Uznali to již “přespolní” senioři?
V naší městské části je několik skupinek KLASU, tedy Klubu aktivních seniorů. Jde o program pro seniory, který má registrovanou značku a užívá ochrannou známku. V ostatních městských částech funguje vždy jen jedna skupinka. Já vedu tři - a kapacita je již plná. Stále se mi hlásí noví zájemci, ale zatím nemohu registrovat nové členy. Tyto kluby jsou určeny jen pro obyvatele Řečkovic a Mokré Hory jednak z kapacitních důvodů, jednak také proto, že veškeré akce, které pro klub organizuji, jsou hrazeny z rozpočtu naší městské části. Není tedy smyslem hradit aktivity občanům jiných městských částí, kteří mohou využívat služeb své samosprávy. Bylo by to navíc i proti občanům samotným, protože finanční prostředky jsou omezené a zůstávají k potřebě seniorům naší městské části. Myslím, že tato situace je již pochopena, navíc zůstává i nadále mnoho akcí, kterých se mohou zúčastnit i přespolní. Například přednášky pro seniory, promítání filmů s odborným výkladem, vernisáže a výstavy. Tyto akce se pořádají přímo na naší radnici a jsou přístupné i širší veřejnosti.
Jak jste se vlastně dostala k práci v sociální sféře?
V sociální sféře pracuji již delší dobu, občas jsem se přesunula do sféry komerční, abych zjistila, že nejvíce inklinuji právě k sociální oblasti a že mi je v ní i nejlépe. Mohu tu nejvíce zúročit své znalosti i schopnosti a mám i zkušenost, že jsem v sociální oblasti vždy měla nejlepší kolegy. Pracovala jsem přes deset let v Charitě ČR a na tuto práci velmi ráda vzpomínám. Tam jsem si mohla prakticky „osahat“ mnoho lidských problémů a také být součástí týmu při podpoře a pomoci. Tam si najednou uvědomíte, jak malicherné jsou naše problémy. V konfrontaci s lidmi s mentálním postižením, s paliativní péčí, s bezdomovectvím se cítíte lépe na té druhé straně a současně vnímáte, že máte možnost pomáhat. A to je uspokojující. Podobně to vnímám i teď v současné práci. Kdo je v nouzi a pomoc potřebuje, tomu je nabízena. Kdo naopak porušuje zákon nebo normu, tomu se snažím vysvětlit situaci a nastavit pravidla. S úřadem v Řečkovicích jsem se setkala právě při svém minulém působení v Charitě. Organizovala jsem Tříkrálovou sbírku pro brněnskou diecézi a na úřad jsem jezdila přebírat výtěžek a pokladničky. Byla jsem tedy v kontaktu s některými místními občany, a vždy to bylo velmi milé setkání. Tedy i v tom vidím určitou kontinuitu propojení své práce v sociální sféře s řečkovickou radnicí.
Součástí Vaší práce je i řešení přestupků a jiných správních deliktů. Vaše předchůdkyně tuhle činnost označila za nejnáročnější. Jak to vnímáte Vy?
Ano, tahle agenda je nejvíc náročná, ale dělám ji ráda. Není to samozřejmě moc pozitivní práce, vlastně řeším lidská neštěstí a často musím čelit i lidské zlobě. Navíc počet přestupků roste, roste i byrokracie s tím spojená a mnoho lidí vnímá pouze svá práva, nikoli povinnosti. Opět však platí, že pokud se člověk dostane do situace, která musí být řešena v rámci přestupkového řízení, je lepší variantou řídit se ustanoveními správního orgánu a věc včas řešit. Snažím se vždy rozhodovat spravedlivě. Nejtěžší na této práci je rozdílnost mezi sociální problematikou a právní agendou. V sociální oblasti pracujete s empatií a radou, právo je naopak naprosto analytické, bezemoční a založeno na faktech, důkazech a zákonech. Je těžké přepnout sama sebe z jedné role do druhé. Ale snažím se o to, doufám, že úspěšně.
V současné době tvoří podstatnou část práce sociálně-zdravotního odboru sociálně-právní ochrana dětí. Tato agenda je velmi náročná nejen pro občany, kterých se týká, ale především pro Vás úředníky. Jakým způsobem se Vám daří udržet se v dobré náladě a s chutí do práce?
Vnímám svou práci vždy pozitivně. Vždy se podaří nějaký úspěch, ačkoli těch případů, které nedopadnou dobře, je stále mnoho. Ale především mám skvělý tým spolupracovníků, kteří jsou odborníci a mohu se na ně naprosto spolehnout. Sociálně-právní ochrana dětí je týmová práce, kolegové spolu konzultují případy, jsou flexibilní a dokáží se zastoupit. Ale snažím se udržet si dobrou náladu a být pozitivní. Pohodu si můžeme vytvořit sami. Já mám své dopingové metody, které mi pomáhají zvládat každodenní stres.
Na závěr bych se velmi ráda zmínila o práci mých kolegů. Cítím velkou podporu vedení radnice, kterou vnímám jako základ pro možnost odvádět zodpovědně naši práci a jako inspiraci pro ostatní městské části. Velký dík patří především mým kolegům Mgr. Evě Kačerové, Mgr. Ivetě Saiverové. Bc. Stanislavu Vonešovi a Mgr. Petru Štanclovi. Odvádí skvělou práci a dávají do ní srdce a lidskost.
Děkujeme za nás, a hlavně za naše čtenáře za přiblížení Vaší zajímavé, i když náročné práce. Do dalších dnů přejeme co nejméně problémových a krizových situací, a protože to vždy nejde, tak pevné nervy a dobrou náladu.
S paní Barborou Burešovou si povídaly Dana Malíková a Lenka Vystrčilová