ZBYTEČNÁ SMRT LABUŤÁTEK aneb JSME SKUTEČNĚ TAK BEZOHLEDNÍ? aneb SONDA DO SVĚDOMÍ
Elegantní bílé labutě a jejich roztomilá mláďata na rybníčcích v Mokré Hoře patřily k oblíbené atrakci během procházek rodin s dětmi, turistů, cyklistů či náhodných návštěvníků.
Všichni jsme si zvykli na to, že na jaře přilétnou labutě, a těšili se na zrození roztomilých labuťátek. Každý z nás dodržoval nepsaná pravidla slušného a "správného" chování v souvislosti s těmi malými a bezbrannými tvorečky.
Přesto se našly i nepochopitelné výjimky. Bylo možné zahlédnout mladé rodiče s dítětem, kteří z legrace a pro pobavení posílali svého malého pejska, aby labuťátka pořádně vystrašil. Museli přece svému potomkovi názorně ukázat, kdo je tady pánem tvorstva. Ani cílené prohánění kachen (které již hraničí s týráním zvířat) nebylo ze stran různých pejskařů tak vzácné, jak by se zdálo. Jak každý ví, pes je pouhým odrazem svého majitele. A pokud u psa zvítězí přirozené lovecké pudy nad získaným výcvikem, je vždy zodpovědností a povinností majitele zabránit nevhodnému chování psa.
Neumím si představit zděšení a šok rybáře, který během jednoho červencového víkendu procházel kolem rybníčku a na břehu nalezl mrtvá tělíčka drobných labuťátek s rozkousanými hlavičkami. V tuto dobu - brzy ráno - spí vodní ptáci na souši a jsou nejvíc zranitelní. Ve vodě by pravděpodobně staré labutě dokázaly mláďata ochránit.
Neznáme přímého svědka tragédie labutí rodiny. Jisté je snad jen to, že mladé zardousil pes, který na ně byl buď záměrně poslán, nebo kterého majitel neuhlídal. Nikdo se však nepřihlásil, nikdo příčinu smrti labuťátek neoznámil.
Jestli po této traumatické zkušenosti přilétnou na rybník labutě i příští rok, to je ve hvězdách. Život malým labuťátkům se už nedá vrátit. Rybníčky jsou opuštěné a dospělé labutě je možné vidět každou zvlášť na jiném z mokrohorských rybníčků.
Šokovalo vás to? Zaskočilo? Ptáte se, jak je to možné? A jestli můžete něco udělat?
Ano, můžete. Změnu či nápravu má v rukou každý z vás.
Nebuďte lhostejnými a nevšímavými. Buďte vnímaví a ohleduplní ke svému okolí. Musíme chránit bezbranná stvoření před bezohlednými lidmi. Vždyť hodnotu nemá jen to, co se dá koupit a vlastnit..., hodnotu má i ta krása, která se "zadarmo" nachází kolem nás a o kterou prostě musíme pečovat. Ať se jedná o přírodu či o živé tvory. Nechceme přece, aby si naše děti musely obrázek labutě hledat na internetu, protože ji nebudou znát z přírody kolem sebe. Majitelé psů by neměli dopouštět, aby jeden živý tvor zabíjel toho druhého, zvlášť, když se tomu dá zabránit.
Je smutné, když to krásné, co zde tak nějak přirozeně bylo, je pouhou nedbalostí, anebo v horším případě zlým úmyslem náhle pryč.
D. Sedlmajerová