Vážení řečkovičtí a mokrohorští spoluobčané,
blíží se čtvrtý ročník obnovené tradice, jejíž historii bych vám chtěl v tomto článku připomenout
a trochu přiblížit. Masopust, na Moravě zvaný také fašank či ostatky, je svátek, při kterém se lidé naposled poveselili a pořádně najedli před nadcházejícím obdobím postu.
Počátek masopustu má pevné datum, nastává po svátku Tří králů (6. ledna), ale jeho konec na Popeleční středu je závislý na datu Velikonoc, a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března.
V původním smyslu jde o „opuštění masa“ (slovo karneval pochází pravděpodobně z latinského carni vale - „sbohem masu“, italsky carnem levare - „maso pryč“). V současném slova smyslu je však význam karnevalu obecný a není vázaný na určité období. Může tak jít i o nějakou taneční zábavu, maškarní bál nebo známý karneval v Rio de Janeiru.
Masopust na Moravě a v Čechách slavili naši předkové již ve středověku. Lidé se při něm převlékali zpravidla do zvířecích masek, které měly svoji důležitou symboliku. Masky představovaly plodnost, sílu, ale také poukazovaly na smrtelnost člověka. Lidé jimi také vyjadřovali jakousi úctu k přírodě. Své kostýmy si lidé dříve vyráběli hlavně z dostupných přírodních materiálů. Masky představovaly zástupce různých profesí a někdy i konkrétní osoby. Maškarní maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí.
Hlavní a typické maškary, které při masopustech nesměly nikdy chybět, jsou následující:
Medvěd - jeho převlek byl původně vytvořen ze slámy a sena, nyní se používají realističtější masky. Ve své moci měl úrodu a plodnost. Tu si mohly ženy zaručit tanečkem s ním. Medvěda vodila na řetězu nebo provaze další nepostradatelná maska - medvědář.
Kobyla, šiml či klibna - bývá často ztvárněná dvěma osobami. Pokud si ji nikdo při průvodu nekoupí, bude poražena.
Brůna - představovala koně, který se spíš podobal žirafě, velbloudu nebo koze, na hlavě měla rohy. Jejím cílem bylo budit hrůzu.
Bába s nůší (v nůši je dítě) - mívá dvě varianty: buď je dítě v nůši vycpané nebo z nůše vyčnívá člověk převlečený za dítě a bába je vycpaná.
Žid - měl na sobě záplatovaný oblek s různými cetkami, na zádech nosil pytel haraburdí. Chodil většinou o holi a na obličeji měl masku s dlouhým červeným nosem. Nabízí lidem krámy, obchoduje a smlouvá.
Smrtka- bývá oblečena většinou do bílého hábitu, na obličeji má strašidelnou masku a v ruce drží kosu. Při popravě kobyly jí bere život mávnutím kosy a posléze ji s velkou slávou život vrací. Nabízí kobyle pohárek dobrého moku, po kterém kobyla ožije.
Ženich s nevěstou - dříve se o masopustech skutečně konaly také svatby. Tradovalo se, že pokud je nevěsta počestná, tak za devět měsíců porodí dítě (do období zemědělského klidu a může tak dodržet šestinedělí, aniž by pracovala). Maškaru ženicha hrál útlý mladík jemného a tichého vystupování. Jeho protějšek - nevěsta - byl statný chasník, vycpaný na těch správných místech. Nevěsta dělala ženichovi různou ostudu.
Turci - čtveřici „turků“ představují mladí svobodní chlapci, dříve regruti (vojenští odvedenci). Dva jsou oblečeni v modrém, dva v červeném kostýmu. Na hlavách mají vysoké válcovité čepice, mají bílé rukavice a jezdecké boty. Hodně tancují.
Slaměný - maska upletená ze žitné slámy nebo hrachoviny, s vysokou čepicí a začerněným obličejem. V jedné ruce drží rožeň, kam napichuje výslužku, ve druhé karabáč nebo bič.
Kominík - celý zamazaný od sazí, se štětkou a se žebříkem. Honí omladinu a špiní přihlížející. Měl také za úkol prohledat pece a sporáky, jestli tam hospodyně nezapomněla pekáč s nějakou dobrotou. Co našel, to zabavil.
Masky v uniformách - většinou to jsou hasiči, vojáci všech možných podob, včetně husarů a dělostřelců, nově strážníci a policajti.
Laufer či strakatý - vedl celý průvod, k čemuž předtím požádal starostu o povolení, maškary slibují, že se budou "dobře" chovat. Tuto roli mohl plnit pouze svobodný muž.
Hudebníci - průvody doprovázejí muzikanti se svými nástroji, tentokrát skutečnými, a hrají. Často chodívají za laufrem v čele skupiny. Složení kapely může být různé a odpovídá místním tradicím nebo vkusu.
Basa - pochování basy (hudebního nástroje) má význam v symbolickém konci masopustních zábav
a veselí, někde se basa zavírá do skříně (zřeknutí se zábav, tancovaček).
Ze skutečně tradičního pojetí masopustu se nám do dneška dochovaly pouze zlomky. Masky
i rituály kolem toho se liší kraj od kraje a na každé dědině mívá tato veselice svá specifika. U nás se maskám na masopustních průvodech žádné meze ve fantazii nekladou. Hlavním cílem je vymyslet originální přestrojení, pobavit se, dokázat semknout lidi, stmelit je a posílit dobré sousedské vztahy.
Tímto jste srdečně zváni do masopustního reje!
Petr Roháček, místopředseda MO KDU-ČSL