Základní školu Novoměstská 21 čeká s novým školním rokem změna ředitele. Dlouholetá ředitelka školy Mgr. Eva Baráková, která odešla na penzi, předává pomyslný štafetový kolík novému řediteli, Mgr. Josefu Jelínkovi.
Mgr. Josef Jelínek, 49 let, vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity.
• Nejlepší střelec historie v československé a české basketbalové lize.
• 169 startů v reprezentačních družstvech mužů ČSSR a ČR
• Pětkrát mistr republiky.
• Pětkrát nejlepší basketbalový ligový střelec.
• V roce 1990 vyhlášen nejlepším sportovcem města Brna.
Před prázdninami jste byl jmenován novým ředitelem ZŠ Novoměstská 21. Prozraďte, s jakými pocity půjdete po prázdninách do školy?
Přirovnal bych to k prvňáčkovi, který jde poprvé do školy, těší se a neví, co ho čeká. Vzhledem k tomu, že na škole budu působit šestým rokem a znám kolektiv učitelů, tak se na práci s nimi, ale i žáky a v neposlední řadě s rodiči těším.
Jaké budou Vaše priority ve vedení školy?
ZŠ Novoměstská by měla být určena nejen pro běžné žáky a aktivní děti, ale pro všechny žáky se zájmem o sport obecně, tzn. pro žáky, kteří spolu se svými rodiči vnímají pohyb jako jednu ze základních hodnot, jako nedílnou součást zdravého životního stylu.
To jste mi trochu nahrál na smeč. Hodně pedagogů vnímá téma inkluzivního vzdělávání jako velmi kontroverzní. Co Vy a inkluze?
My jako škola vzhledem k tomu, že součástí naší budovy je i škola sluchově postižených, jsme velmi úzce spolupracovali s žáky s tímto postižením, ale i dalšími žáky s lehčími poruchami učení za spolupráce asistentů. Nicméně jsem si vědom, že pro žáky se speciálními poruchami učení bude velmi obtížné splnit všechna pětistupňová podpůrná opatření, která tito žáci potřebují, a to zejména z hlediska možností naší školy. Samozřejmě se budeme snažit udělat maximum ve spolupráci se zřizovatelem.
Považujete za výhodu, že jste na škole působil jako učitel?
Určitě ano, poněvadž znám klima, silné stránky školy, u kterých bych rád zůstal, a pokračoval v nich, ale zároveň znám i místa, ve kterých naše škola silná nebyla, a na těch budu chtít určitě zapracovat tak, aby byli všichni spojenější.
Nedovedu si moc představit, že by tělocvikář nebyl zároveň aktivním sportovcem. Jak je to s Vámi?
Já jsem byl 20 let profesionálním basketbalistou a trénoval dvakrát denně. Dnes jsem už velmi zvolnil, nicméně ještě trénuji malé děti, jezdím na charitativní fotbalová utkání s Menšíkovou jedenáctkou, hraji, ale nepravidelně basketbalový krajský přebor mužů za BSC Husovice a přes léto většinou o prázdninách pořádám basketbalové kempy pro mladé talenty od 7 do 18 let. Sport i po ukončení mé profesionální dráhy je neodmyslitelnou součástí mého života a neumím si život bez něho představit.
Mužskému basketbalu se v Brně se na rozdíl od ženského v posledních letech moc nedaří. Myslíte si, že je v nejbližších letech reálná změna k lepšímu?
Já doufám, že ano. Potřebujeme ovšem zapojit co nejvíce mladých, ale basketbalově znalých lidí s ochotou pracovat u basketbalových přípravek, tedy u těch nejmenších. Z vlastní praxe se mi osvědčilo, že nejefektivnější ze všeho je jít příkladem. Pokud vás dítě vidí běhat nebo posilovat, má potřebu a touhu vás napodobovat. Proto je dobré začít rozvíjet základní pohybové návyky jako skákání, běhání, házení a chytání. Ideální variantou, jak v dítěti vzbudit zájem o sport, je společné sportování celé rodiny.
Co se týče profesionálního mužského basketbalu v Brně, tak ten stejně jako většina profesionálních sportů je z velké části závislý štědrosti sponzorů, a ti nepatří mezi nejštědřejší. Proto i reálné zlepšení brněnského mužského basketbalu vidím jako běh na dlouho trať.
Často se setkávám s názorem, že současné děti jsou fyzicky méně zdatné, než byli jejich rodiče, méně se věnují pohybovým aktivitám a vysedávají doma u počítačů. Vy musíte mít objektivní srovnání, je to s dnešními dětmi skutečně tak špatné?
Zhoršující se fyzická kondice dětí není ničím překvapivým, to je holá realita. Rodiče i jejich děti jsou neustále vystavováni ze všech stran moderním technologiím a ty tlačí k vysedávání u televizí, počítačů, tabletů a telefonů. V kombinaci s nezdravou stravou a neochotou sportovat se potom jedná o "smrtící kombinaci pro fyzickou kondici". Pro mě je sport je součástí životního stylu a souhlasím s lékaři sportovní medicíny, kteří vidí pro fyzicky slabé nebo obézní děti jednoduchý recept. Od šesti let věku by se měly věnovat úměrné fyzické aktivitě alespoň hodinu denně. Samozřejmě pomůže také zdravá strava s minimem sladkostí. Myslím, že škola může být v tomto velmi nápomocna.
Na závěr našeho rozhovoru mi nezbývá než Vám popřát dobrý start školního roku a ať patříte k těm „prvňáčkům“, kteří se do školy těší i v dalších týdnech.
Ptal se Oliver Pospíšil