S vedoucím „Domova pro osoby se zdravotním postižením Tereza – Terezy Novákové 62a“ Karlem Bernáškem jsme si nepovídali o žádném děvčeti, jak by mohl název článku napovídat, ale o zajímavém a velmi potřebném zařízení sociální péče, které v naší městské části funguje. S Karlem se známe už mnoho let, pravidelně se potkáváme na akcích Domova Tereza.
Karle, mohl bys v krátkosti představit Domov Tereza těm čtenářům, kteří ho neznají?
Úřední název je vskutku krkolomný „Domov pro osoby se zdravotním postižením“. Lidsky řečeno domov pro spoluobčany s těžším mentálním a provázejícím tělesným postižením. Snažíme se být pro naše uživatele nejen domovem podle názvu, ale hlavně domáckým prostředím, kde se cítí dobře, bezpečně, kde mohou rozvíjet své schopnosti a zažívat pro ně nesnadno dostupné zážitky běžného života. Důležité je říci i to, že jsme zařízení s celoročním provozem a mimo to nabízíme i tzv. odlehčovací službu. Ta je hlavně pro rodiče, kteří si čas od času potřebují odpočinout od těžké péče, navštívit úřady, či mít chvilku pro sebe.
Co Tě vlastně vedlo k tomu stát se vedoucím právě Domova Tereza?
Byli to moji rodiče, u kterých jsem viděl, jak je krásné a důležité pomáhat nemocným a postiženým lidem. Vždy to ovšem nebyly jen okamžiky příjemné, ba naopak. Těch bolavých bylo příliš mnoho na to, abych stál opodál. A tak jsem se z politiky a školství posunoval blíže do sociální oblasti, až mě osud zavál na Terezu. Zde jsem našel své naplnění.
Už několik let v Řečkovicích pořádáte Strom života. Kdo vlastně přišel s myšlenkou této akce?
Otcem tradice je tehdejší vedoucí Domova Petr Nováček. Tato akce má také mnoho kmotrů, bez kterých by tradice nezačala a nemohla by pokračovat. Jsi to Ty, Olivere, a také Marek Viskot. Samozřejmě i mnoho dalších. Prostě lidé, kteří mají srdce a náš Domov podporují, za což všem patří velké poděkování.
Na konci září přibyde další akce „Den pro Terezu“. Na co se můžeme těšit?
Podobně jako Strom života je Den pro Terezu integrační akce, kterou bychom se rádi více představili a přiblížili řečkovickým spoluobčanům. Děti z okolních základních škol budou mít možnost vyzkoušet si zvládání různých překážek či úkolů při omezení některých smyslů, jízdu na vozíku apod. Mohou si vyzkoušet jaké to je žít s hendikepem. Všechny také lákáme na koncerty několika hudebních skupin. Celkově bychom se chtěli pokusit odbourat některé předsudky a stereotypy, které naše společnost má. V doprovodném programu bude připraven stánek s občerstvením, zábavné atrakce pro děti, prezentace zařízení a výrobků obyvatel domova, jejichž nákupem nás mohou návštěvníci podpořit. Vstupné na tuto akci bude dobrovolné a všichni jsou srdečně zváni. Nemohu také nevzpomenout na Kateřinou Pelcovou, studentku řečkovického gymnázia, která nám nejen s touto akcí pomáhá, stejně tak i celá její škola a mnoho spolužáků.
Obdivuji trpělivost a pozitivní přístup pracovníků domova ke klientům. Je těžké sehnat lidi na tuto práci? Kde berou tu obrovskou energii, která je z jejich práce cítit?
Popravdě toto je ta nejtěžší otázka, kterou lze položit. Každý někde jinde, ale tím zásadním je dobrota srdce a touha pomáhat a být užitečný. Slovem klasika „… i tam, kde by smělý se bál.“ Není zde místo pro ty, kteří hledají zaměstnání či si vybírají povolání, práce v sociálních službách, a o Tereze to platí dvakrát, je poslání. Jsou to společností neviděné obdivuhodné ženy a muži s velikou obětavostí. Moc jim všem děkuji.
Karle, přeji Tobě a všem pracovníkům, aby se vám práce dařila a vaši klienti v Domově Tereza nacházeli skutečný domov.
Ptal se Oliver Pospíšil