Pan Martin Otčenášek je můj kolega v redakční radě Řeči, ale příliš se neznáme. Jsem ráda, že právě s ním dělám rozhovor a něco zajímavého se o něm dozvím.
Martin Otčenášek, ač poměrně mladý (33 let), patří ke služebně starším zastupitelům a radním naší městské části. Hájí zde barvy oranžové, tedy ČSSD.
Poprvé jste se stal zastupitelem a radním v roce 2010, tedy již v 27 letech. Co Vás k rozhodnutí vstoupit aktivně do politiky v tak mladém věku přivedlo?
Před vstupem do ČSSD jsem nikdy nebyl členem jiné strany. Do sociální demokracie jsem vstoupil v roce 2005. Uvědomil jsem si, že mám-li mít možnost aktivně prosazovat věci, které považuji za správné a které jsem viděl i v programu řečkovické sociální demokracie, bylo přirozené i přihlásit se do zdejší stranické organizace. Rozhodnutí mi rovněž ulehčil nynější starosta Marek Viskot, který byl již tehdy členem a se kterým se známe už z mládí, mimo jiné z fotbalového prostředí.
Když jste tedy po "politickém žebříčku" vystoupal celkem rychle, jaké jsou Vaše další cíle? Kam to chcete "dotáhnout"?
Jako lezec po žebříčku si určitě nepřipadám. Mám rád svoje civilní povolání, které mi zároveň zabírá hodně času, takže si v tuto chvíli časově náročnější pozici moc nedovedu představit. Pracovat pro městskou část na pozici radního mě dostatečně naplňuje.
Je něco, co Vás na práci na radnici vyloženě baví?
Práce na radnici je jistě zajímavá a různorodá. Baví mě práce v komisích, předsedat bytové komisi, mít informace tzv. z první ruky, a v neposlední řadě možnost ovlivňovat dění v místě svého bydliště.
Co funkce oddávajícího?
Funkce oddávajícího je pro mě osobně pocta. Této funkci jsem se nejdříve trochu bránil, ale povinnosti mě dohnaly, když můj dobrý kamarád nedal jinak, než že ho musím oddat já. Určité vnitřní napětí cítím při každém obřadu, pokud oddávám někoho známého, tak se nervozita úměrně zvětšuje. Třeba i proto, že sám nejsem ženatý, ale to se mimochodem brzy změní, takže si tu roli vyzkouším i z druhé strany.
Máte v politice nějaký vzor?
Zůstanu na úrovni komunální politiky, ale nepoužil bych výraz "vzor". Spíše si vážím každého, kdo se snaží pro svoje město nebo obec něco udělat, ale postupuje při tom fér a zároveň věcně.
Působíte velmi tichým, klidným dojmem, co Vás dovede „zvednout ze židle"?
Dokáže mě zaručeně rozčilit lidská hloupost a případně má nešikovnost, pokud se mně něco delší dobu nedaří. Ale ve většině případů, jsem opravdu klidná povaha.
Kdybyste měl tu moc sám v Řečkovicích a Mokré Hoře něco rozhodnout, co by to bylo?
Je v pořádku, že je rozhodováno prostřednictvím kolektivních orgánů - zastupitelstva a rady. Nejde až tolik o možnost sám něco rozhodnout. Spíše si dovedu představit, že by městská část měla více pravomocí a zároveň více prostředků z rozpočtu města, ale to se dostáváme k hodně složité debatě.
Jako komunální politik jste se již představil, ale jistě naše čtenáře bude zajímat i něco z Vašeho soukromí, Vaše záliby, koníčky, práce.
Zaměstnání v projekční kanceláři zabývající se energetikou i práce ve zdejší samosprávě mně zabírají nemálo času, přesto si na své koníčky a záliby vyčlením prostor. Nejraději odpočívám aktivně u nějakého sportu. V zimním období rád lyžuji, pokud jsou vhodné sněhové podmínky, tak vyrazím i na běžky. Celoročně pravidelně běhávám, jezdím na kole a hraji s přáteli fotbal. Rovněž rád cestuji a zajímám se o kulturu, v Brně navštěvuji divadelní představení.
Děkuji za rozhovor. Říká se, že svět je malý. Myslím, že pro Brno to platí obzvlášť. Shodou okolností mám já a Vaše přítelkyně, aniž bychom se my dvě znaly, stejného kadeřníka. A ten mi prozradil, že chystáte v květnu svatbu. Touto cestou bych Vám tedy, Martine, chtěla popřát do společného života jen to nejlepší!
S Martinem Otčenáškem si povídala Dana Malíková.